Akordy a text
1. Otevřel jsem okno do ulice
a obrátil jsem pohled k obzoru,
s mozkem jak vyzobaná kukuřice
a srdcem jako cedník z mramoru.
Jako by mě opouštěly síly,
přátelé a štěstí jakbysmet,
tak jsem si půjčil Deštník z Piccadilly,
abych věděl, jaký úhledný je svět.
Bůh měl zrovna rozpolcenou duši,
a dumal, který král je pravý král.
Trucoval a seděl na moruši
a pak naplánoval nový glaciál.
Měl vlčí oči
a klobouk na stranu,
knírek jako kočí
a čet si v koránu.
2. Za obzorem začínalo svítat,
byl úplněk a měsíc umíral,
a právě tehdy napadl mě citát,
že smrt se strojí jako admirál.
Políbil jsem sošku tlusté dámy,
maličkou jak střevíc pro gejši,
mezi psem a lvem a mezi námi
nevím kdo by mně byl milejší.
Bůh měl jasnou tvář a zrovna snídal,
smál se, zprávy byly příznivé,
čert mu veze kostru androida
a anděl všechno zlato z Ninive.
Měl vlčí oči
a žízeň jako trám,
tužku na obočí
a v ruce telegram.
3. Milujeme marnost věčných přání,
marnivost všech barev patosu,
když přišla rána, ty, co přišly za ní,
byly už jen šipky z rákosu.
Každá vize ladí s antivizí,
Janus byla zvláštní persona,
vím, že jsme si navždycky už cizí,
ale naše pouto peklo překoná.
Bůh si nechal stráž a zadní vrátka,
miloval ten zmatek nad zmatek,
začal nový den a nová jatka
stejně jako nový začátek.
Měl vlčí oči
a sedmidenní plán
a mileniál z Boči
se opřel do varhan.
Robert Křesťan & Druhá Tráva – Vlčí oči
1. Otevřel jsem okno do ulice
a obrátil jsem pohled k obzoru,
s mozkem jak vyzobaná kukuřice
a srdcem jako cedník z mramoru.
Jako by mě opouštěly síly,
přátelé a štěstí jakbysmet,
tak jsem si půjčil Deštník z Piccadilly,
abych věděl, jaký úhledný je svět.
Bůh měl zrovna rozpolcenou duši,
a dumal, který král je pravý král.
Trucoval a seděl na moruši
a pak naplánoval nový glaciál.
Měl vlčí oči
a klobouk na stranu,
knírek jako kočí
a čet si v koránu.
2. Za obzorem začínalo svítat,
byl úplněk a měsíc umíral,
a právě tehdy napadl mě citát,
že smrt se strojí jako admirál.
Políbil jsem sošku tlusté dámy,
maličkou jak střevíc pro gejši,
mezi psem a lvem a mezi námi
nevím kdo by mně byl milejší.
Bůh měl jasnou tvář a zrovna snídal,
smál se, zprávy byly příznivé,
čert mu veze kostru androida
a anděl všechno zlato z Ninive.
Měl vlčí oči
a žízeň jako trám,
tužku na obočí
a v ruce telegram.
3. Milujeme marnost věčných přání,
marnivost všech barev patosu,
když přišla rána, ty, co přišly za ní,
byly už jen šipky z rákosu.
Každá vize ladí s antivizí,
Janus byla zvláštní persona,
vím, že jsme si navždycky už cizí,
ale naše pouto peklo překoná.
Bůh si nechal stráž a zadní vrátka,
miloval ten zmatek nad zmatek,
začal nový den a nová jatka
stejně jako nový začátek.
Měl vlčí oči
a sedmidenní plán
a mileniál z Boči
se opřel do varhan.