{title: Lhota jménem Nazaret}
{subtitle:Bokomara}

{c:1.}
[Am]Vesnická tancovačka[Dm7][G] v Povýšené [Am]Lhotě, [Dm7] [G]
[Am]pivo je pod míru [Dm7]a muzika – no [E7]děs,
[Am]jenom ta holka[Dm7] mě [G]drží při ži[Am]votě, [Dm7] [G]
[Am]piju a koukám[Dm7], a [E]vyl bych jako [Am]pes. [E7]

{c:2.}
Co na mně vlastně vidí, že mi dává šanci,
jsem z jiné planety, o generaci zpět,
tahleta muzika mě těžko svede k tanci,
mně v sedmnácti hrávali Nazareth.

{start_of_chorus: R.}
[G]Marie tančí sama, [D]světlo ji ohma[Am]tává,
[G]Marie, ještě panna, [D]ze světla počne
do božího [Am]rána[G], do božího [Am]rána,[G]
do božího [Am]rána, na na na…
|: [Am] [Dm7] [G] [Am] [Dm7] [G] :|
{end_of_chorus}

{c:3.}
Nazaret, holka, byla vlastně taky Lhota,
bydlel tam jeden chlap, je to pár tisíc let,
a jedný šestnáctce se chtělo do života,
ten chlap byl jenom tesař, jak jsem čet.

{c:4.}
Měl ruce drsný jako sukovatý dřeva
od fošen, od rakví, od marných zápasů,
Marie zašeptala: mně to, Josef, neva,
a on jí nežně zajel prsty do vlasů.

{start_of_chorus: R.}
Marie tančí sama, světlo ji ohmatává…
{end_of_chorus}

{c:5.}
Nahmatal dívčí vůni pod strakatou látkou,
úlekem oněměl jak svatojánek v keřích,
Marie osaměla a stala se matkou,
té noci v Nazaretě počatý byl Ježíš.

{start_of_chorus: R.}
Marie tančí sama, světlo ji ohmatává…
{end_of_chorus}

{c:6.}
Marie tančí sama a minuty plynou,
má oči zavřený a srdce dokořán,
zpívá svý „lajlajlaj“ nejměkčí angličtinou,
no a ten nahoře s ní má svůj [(E)]tajný, tajný [(Am)]plán.