{title: Dokud se zpívá}
{subtitle:Jaromír Nohavica}

{c:1.}
[C]Z Těšína [Em]vyjíždí [Dm7]vlaky co [F]čtvrthodi[C]nu,[Em][Dm7][G]
[C]včera jsem [Em]nespal a [Dm7]ani dnes [F]nespoči[C]nu,[Em][Dm7][G]
[F]svatý [G]Medard, můj [C]patron, ťuká [Am]si na čel[G]o,
ale [F]dokud se [G]zpívá, [F]ještě se [G]neumře[C]lo.[Em][Dm7][G]

{c:2.}
Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,
srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,
ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

{c:3.}
Do alba jízdenek lepím si další jednu,
vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,
za oknem míhá se život jak leporelo,
ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

{c:4.}
Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,
houpe to, houpe to na housenkové dráze,
i kdyby supi se slítali na mé tělo,
tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo.

{c:5.}
Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,
zvedl jsem telefon a ptám se: „Lidi, jste tam?“
A z veliké dálky do uší mi zaznělo,
|: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :|