{title: Jednohubky}
{subtitle:Vladimír Mišík}

{c:1.}
[A]Narezlá [E]hudba vodovodní [F#m]trubky
[D]tvou hlavu [F#m]zlehka za[Bm]plní[E]
[A]až přijdeš [E]jednou na jedno[F#m]hubky
[D]po kterých i můj [F#m]kocour zavr[Bm]ní.[E]

{c:2.}
Můžeme se mít trochu rádi
a po tý kráse jen tak snít
až přídeš jednou na jednohubky
naplníme štěstím celý byt.

{c:3.}
Tak tu sedím hodiny letí
domovník vrata zamyká
můj šarm – hromádka smetí
o patro níž kohoutek zavzlyká.

{c:4.}
Tak tu sedím hodiny letí
prostřený stůl, jen si brát
zhrzená touha svátek světí
co dělat – jen se nedat zmást.

{c:5.}
Až příště půjdeš na jednohubky
nedej na to co o mně říkají
jsou to jen řeči závistivý tetky
nedej na to oslice jen hýkají.

{c:6.}
Až příště půjdeš na jednohubky
po kterých i můj kocour zavrní
nedej na to co ti o mně řekli
nenalezneš utrápený stvoření.