{title: Na španělských schodech}
{subtitle:Robert Křesťan}

{c:1.}
[F]Na Španělských [C]schodech se [Bb]stmívá,
[F]v zátylku [C]světa zní [Bb]zvon,
jsi nenápad[F]ná a nepůvab[C]ná,
ale [F]chtivá jak [C]Napole[Bb]on.

{start_of_chorus: R.}
[Bb]Prá[F]vě se [C]protrhly [Bb]hráze.
Prá[F]vě teď [C]nevím co s [Bb]tím.
Prá[F]vě jsem [C]zaplatil [Bb]draze.
Prá[F]vě jsem [C]zapálil [Bb]Řím.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Vždycky jsem chtěl stavět lodě,
po mořích plout, s větrem snít:
ta neodbytná a nenasytná
touha se nepotopit.

{start_of_chorus: R.}
Právě jsem objevil Zemi.
Právě jsem překročil Don.
Právě jsem hýčkaný všemi.
Právě já historión.
{end_of_chorus}

{c:3.}
V sedanských blindážích sládne
i náš hořký a ztracený svět:
ta nedůtklivá a věčně živá
nevůle odpovědět.

{start_of_chorus: R.}
Právě vzdal jsem se zlému.
Právě tak vzdám se i vám.
Právě jsem uvěřil všemu.
Právě se připozdívá,
připozdívá.
{end_of_chorus}