{title: Ďáblovo stádo (Nebeští jezdci)}
{subtitle:Waldemar Matuška}
{subtitle:Stan Jones / Jiří Brdečka}

Po [Dm]zasmušilé pustině jel [F]starý honec krav,
den [Dm]temný byl a ševelil vě[F]trem ve stéblech trav.
Tu [Dm]honec k nebi pohleděl a v [Dm(6)]hrůze zůstal [Dm(7)]stát,
když z [Bb]rozedraných oblaků viděl [Dm]stádo krav se hnát.

{start_of_chorus: R}
Jipija[F]jé, jipija[Dm]jou,
to [Bb]přízraky [Gm]táhnou [Dm]tmou.
{end_of_chorus}

Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řežavé
a oblohou se neslo jeho kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.

{start_of_chorus: R}
Jipijajé, jipijajou…
{end_of_chorus}

Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stíhali jak mračno stíhá mrak
a proudy potu máčely jim tvář i košili
a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.

{start_of_chorus: R}
Jipijajé, jipijajou…
{end_of_chorus}

Tu jeden honec zavolal a pravil: „pozor dej!“
svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.

{start_of_chorus: R}
Jipijajé, jipijajou…
+ to [Bb]přízraky táhnou [Dm]tmou.
{end_of_chorus}