{title: Vlčí oči}
{subtitle:Robert Křesťan & Druhá Tráva}
{subtitle:Robert Křesťan}

{c:1.}
[C]Otevřel jsem okno do ulice
a obrátil jsem pohled k obzoru,
[F]s mozkem jak vyzobaná kuku[C]řice
a [G]srdcem jako [Dm]cedník z mramo[C]ru.
Jako by mě opouštěly síly,
přátelé a štěstí jakbysmet,
tak [F]jsem si půjčil Deštník z Picca[C]dilly,
abych [G]věděl, jaký [Dm]úhledný je [C]svět.

[F]Bůh měl zrovna rozpolcenou [C]duši,
[F]a dumal, [C]který [Dm]král je [C]pravý [G]král.
[F]Trucoval a seděl na mo[C]ruši
a pak [G]naplánoval nový gla[C]ciál.

[F]Měl vlčí [C]oči
a [G]klobouk na [Am]stranu,
[F]knírek jako [C]kočí
a [G]čet si v korá[Am]nu.

{c:2.}
Za obzorem začínalo svítat,
byl úplněk a měsíc umíral,
a právě tehdy napadl mě citát,
že smrt se strojí jako admirál.
Políbil jsem sošku tlusté dámy,
maličkou jak střevíc pro gejši,
mezi psem a lvem a mezi námi
nevím kdo by mně byl milejší.

Bůh měl jasnou tvář a zrovna snídal,
smál se, zprávy byly příznivé,
čert mu veze kostru androida
a anděl všechno zlato z Ninive.

Měl vlčí oči
a žízeň jako trám,
tužku na obočí
a v ruce telegram.

{c:3.}
Milujeme marnost věčných přání,
marnivost všech barev patosu,
když přišla rána, ty, co přišly za ní,
byly už jen šipky z rákosu.

Každá vize ladí s antivizí,
Janus byla zvláštní persona,
vím, že jsme si navždycky už cizí,
ale naše pouto peklo překoná.

Bůh si nechal stráž a zadní vrátka,
miloval ten zmatek nad zmatek,
začal nový den a nová jatka
stejně jako nový začátek.

Měl vlčí oči
a sedmidenní plán
a mileniál z Boči
se opřel do varhan.