{title: Růže z Texasu}
{subtitle:Waldemar Matuška}
{subtitle:Tradicionál / Ivo Fischer}

{c:1.}
[C]Jedu Vám takhle [C7]stezkou dát [F]koňům v řece [C]pít
v tom potkám holku [Am]hezkou až j[D7]sem vám z koně [G7]slít.
Měla [C]kytku žlutejch [C7]květů, snad [F]růží, co já [C]vím,
znám plno hezkejch [A7]ženskejch k světu, ale [Dm]tahle [G7]hraje [C]pri[C7]m.

{start_of_chorus: R.}
Kdo si [F]kazíš smysl pro krásu, ať [C]s tou a nebo s tou,
dej si říct, že kromě [Am]Texasu, tyhle [D7]růže neros[G7]tou.
Ať máš [C]kolťák nízko [C7]u pasu, ať jsi [F]třeba zloděj [C]stád,
tyhle žlutý růže z [A7]Texasu budeš [Dm]pořád [G7]mít už [C]rád.
{end_of_chorus}

{c:2.}
Řekla, že tu žije v ranči, jen sama s tátou svým
a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
a že se dám i zabít, když si to bude přát.

{c: R.}

{c:3.}
Hned si dala se mnou rande a přišla přesně v půl
a dole teklo Rio Grande, po něm měsíc plul.
Když si to tak v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.

{c: R.}

{c:4.}
Od těch dob svý stádo koní sem vodím vždycky pít
a žiju jenom pro ní a chtěl bych si ji vzít
Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
tak pořád v duchu hladím tu růži voňavou.

{c: R.}