{title: Poslední kabriolet}
{subtitle:Jaroslav Samson Lenk}
{subtitle:Jaroslav Samson Lenk / František Stralczynský}

{c:1.}
Polykám [F]nasucho a zahřívá mě [C]dech,
říkám si: „[Gm]Tak už toho jednou provždy [C]nech!“
Vždyť zase [F]nepřijde a budu si [C]plést
rafičky [Gm]hodinek a ulice [C]měst
Nikdy nic [F]neřekne a nechce si [G]číst,
když poštou [Bb]posílám jí za listem [C]list
A kdyby viděla, tak bude se [F]smát,
jak růže [C]kradený [Gm]strkám za ka[C]bát.

{start_of_chorus: R}
Poslední [F]kabriolet, [Dm7]hó hó[Gm]ó, jsem já, a[C] je mi sto let,
jsem křeslo s [F]tíhou hosta, [Dm7]od jedné [Gm]sčítám do [C]sta,
poslední [F]Juan jsem [Dm7]Don, zvon zvoní [Gm]don diri don[C]
a hvězdy nad mou hlavou střídají levou [F]pravou
{end_of_chorus}

{c:2.}
Zůstávám sám nad sebou v údivu stát,
z jakých že dálek lze mít někoho rád
Někdo by plakal, jiný do něma pil,
někomu v počítači náhodou zbyl
Možná nás dělí jen pár směšných pater
a je to něco, jako pravidla her
Vždyť každá víra staví do prázdna most,
a spadlých mostů - těch už bylo dost.

{start_of_chorus: R}
Poslední kabriolet…
{end_of_chorus}

[F][Gm][F][Dm][A][Em]