{title: Až si jednou (sundám klišé)}
{subtitle:Druhá tráva}
{subtitle:R. Křesťan / R. Křesťan}

{c:1.}
[C]Až mi čas řekne stůj, až si [F]jednou sundám [C]boty,
až mi [F]smích kolej[C]nic řekne příteli [G]skoč.
Až mi[C] zesvětští dlaň jako [F]kachel z tera[C]koty,
až se [F]posadím k tvým [C]dveřím, prosím ne[G]ptej se [C]proč.

{c:2.}
Až mi prach z věčných cest zhladí jizvu na mé tváři,
až budu vědět věci, které líp nevědět.
Až mi poslední verš zplaní v starém makuláři,
snad to bude pozdě, ale jistě naposled.

{ci:mezihra - dobro Ddur}

{c:3.}
[D]Až pak vítr a déšť smyjí [G]stopy u Gol[D]goty,
až se [G]dým spále[D]nišť nakonec rozply[A]ne.
Až si [D]odepnu pás, až si [G]jednou sundám [D]boty,
až [G]nezbude mi [D]nic, možná tobě [A]taky [D]ne.